Tallinn

Zase mám zpoždění. Nestíhám psát nebo, a to je pravděpodobnější, se mi vlastně ani moc nechce.

Dojeli jsme na autobusák a našli jsme na mapě v mobilu, kde že teda máme ten hostel. Daleko, daleko... Návrh jet taxíkem důrazně odmítám. Hmm, stejně by jsme museli sehnat velkej taxík a to se ukázalo jako docela problematický. Navíc, řekl si za 20 € za jednoho. Nebo kolik ani nevim, jenom vím, že to bylo i na ostatní trochu hodně. Takže volba druhá, zvolit hromadnou dopravu. Tramvaj číslo 2 na zastávku Hobujaama (čti Hobujáma) Lístek u řidiče za 2 € a pak 15 minut pěšky. Nakonec jsme jeli zadarmo, protože za a) byla tramvaj plná, za b) nepochopili jsme jak máme řidičku tramvaje přesvědčit o tom, že chceme lístek, když byla zavřená ve svém království a neviděli jsme tam nic jak jí dát vědět (a ťukat se nám fakt nechtělo)

Takže jenom doufat, že nepotkáme zrovna revizora jak v Rize (nebyl problém, lístek jsme měli). Nepotkali, na Hobujámě jsme vystoupili a začli chytat satelity. Will nám zase dělal průvodce, občas jsme to vzali trochu delší cestou, ale ne o moc. Naštěstí. Já to měl nakonec s krosnou a druhým batohem na břiše nejlepší, protože jsme měli hostel ve Starém Tallinnu a samozřejmě všude kamenné cesty, žádný asfalt.

Dorazili jsme k hostelu, zašli na recepci a chtěli jsme rozdělit platbu. Recepční překvapeně koukala na Iris, že prý už je to zaplacený. Iris, překvapeně koukala na recepční a nevěřila ji. Ale vyzvedla lístky od pokojů a lístečky s kódy na dveře z chodby do menší chodby mezi pokoji (zapamatovat: *300300*). Výtah tam nebyl a jít až do třetího patra některým už činilo problémy, navíc se zavazadly. Naštěstí pro děvčata (já bych býval pomohl, kdybych sám neměl co dělat) se tam našlo pár gentlemanů kteří pomohli. Po rozdělení pokojů (vyšlo to tak, že jsme se mohli rozdělit podle pohlaví), nás Iris svolala a vysvětlila svoji lapálii s penězi. Všichni jsme ji to samozřejmě zaplatili. Někteří hotově, někteří přes účet. Já jsem se domluvil, že to zaplatím o den později (a taky zaplatil a v den následující peníze byly na účtě).

Vyřešili jsme večeři na náměstí (asi 5 minut pěšky a taky hodně draho). Mnozí si dali burgera, já jsem dal s Baukje přednost lososovi s hranolkama. I když mě lákal jehněčí burger. K tomu, samozřejmě zkusit místní pivo. Nebylo špatný (lepší než lotyšské).

Pak ostatní šli ještě někam, mám za to že do irský hospody nedaleko, já jsem už zmizel na hostel. Další den ráno jsem je zavedl do místní pekárny, snídaně za 2 € je přece jen lepší než minimálně za 4 € co bylo v Rize. Nevýhodou bylo, že to byla fakt jen pekárna, takže bez obsluhy, sice s kafem (ale nevim jaký bylo, neptal jsem se a sám jsem si cappucino nedal). A co nevím jestli mě měli za zlý, ale nebyla tam Wi-fi :)

Následovala procházka po městě, která nám zabrala prakticky celý den. Tallinn se mi líbil mnohem víc než Riga. Ta atmosféra toho hanzovního města je prostě super. Natožpak večer. Občas jsem měl pocit, že jsem se vrátil v čase.

Další den jsme vlastně toho moc už nenavštívili. Nebylo moc co. Jen jsme navštívili sv. Olava (Olafa?) a jeho 60m věž. Výhled parádní. A navíc bylo fakt krásně, takže bylo i daleko vidět. Celkově se mi to moc líbilo. Potom jsme se rozdělili na muzejní a nakupující část. Dal jsem přednost muzeu, jelikož nakupovat jsem fakt už nemohl. A navíc, už nebylo co. Všechno fakt už mám. Muzeum sice vyšlo 7 €, ale to co bylo před tím. Nejdřív jsme objevili ledoborec, který byl volně (skoro) průchozí. Tam byl vstup za 3 €, ale nikoho jsme neviděli, tak jsme tam vlezli. Nedokážu si představit tam nějakou dobu vysloveně "žít". Měli tu i karanténu (logické), ale že tu doktoři operovali i slepák tak to chtělo fakt odvahu.

Nicméně pak jsem čekal na ostatní venku a viděl jsem tam pár jak tam jde taky. Už tam byl i nějaký místní zřízenec, ten však jen mávnul rukou (přece jen, byly tu i dvě (minimálně) třídy školáků) takže alespoň mám klidné svědomí. Ale zážitek to vevnitř byl, to jo.

Potom jsme s ostatními prošel okolo dalších lodí, které byly však přístupné jen s lístkem z hangáru. Tak jsme nechali lodě loďmi a šli jsme do hangáru. Koupili jsme si lístky a jali se prohlížet muzeum. Vyprávět o muzeu moc nemá smysl, zkrátka muzeum mapující estonské loďstvo během celé historie. Své zastoupení měli domorodé vydlabané klády, spousta plachetnic (prej jsou v tom dobří v celosvětovém měřítku), bójek (nikdy jsem si nemyslel, že jsou tak velký), své místo měli i Vikingové a protože to je původně hangár, své místo tu měli i letadla. Jedná se o architektonický unikát, jelikož se jedná o železobetonovou stavbu, která však nemá v interiéru žádné sloupy a vše drží oblouky. Je to správné moderní muzeum, je interaktivní takže nenudí a snadno jsme v něm strávili půl odpoledne. Pak jsme se vrátili na hostel, chvíli čekali na ostatní a vyrazili na večeři. Kde a co jsme měli si teda nějak už nepamatuju, jen vím, že jsme pak šli ještě do tý irský hospody, dali si pivo (já už fakt ne) a pak jsme šli na hostel, protože další den jsme museli jet domu.

Další den ráno jsme vstali, já už měl sbaleno, takže jsem byl  bez práce a vyrazili směrem trajekt do Finska. Všechno jsme v pohodě stihli, i se snídaní a malým posledním estonským nákupem.

Cesta zpátky utekla poměrně rychle a já se pak strašně rád zhruba v 21 hodin svalil do postele a usnul. Sice jsem pak španělské kolegy kolem půlnoci musel uklidnit, ale chápali a já jsem pak začal chrápat.