Riga

Po tom, co jsme slavně dorazili autobusem do Rigy těsně před půlnocí nastal okamžik hledání hostelu. Ten jsme našli poměrně snadno, jelikož jsme záměrně hledali hostel poblíž autobusového nádraží a nějaký laciný :). Jsme přece jen studenti.

Tiger hostel dělá čest svému jménu. Kamkoli se podíváš tak tam je tygr. Jednou plyšový, podruhé na obrázku a nakonec povlečení a prostěradla měla stejný design. Takže jsme spali v tygřích "kožešinách".

Dali jsme si pivko a šli jsme všichni spát, i když byly návrhy, že vymyslíme co další den ráno, ale to bylo odmítnuto z důvodu únavy. Ráno jsme se probudili do poměrně solidního dne, vypadalo to, že v noci ještě docela sprchlo. Jediné co, tak byl dopoledne docela solidní opar. A bylo poměrně divný vzduch, něco jako dusno, ale ne tak úplně. Nedokážu to asi popsat.

Nejdřív jsme skočili na snídani do místní pekárny, ISIC byl využit znova (poprvé na slevu u Ecolines, teď jsem dostal velký čaj za cenu středního). Snídaňové menu jen s kafem, to mám smůlu. Takže jsem si vybral obloženou housku se smaženým rybím filé. Nebylo to špatný, čaj byl skvělý (zn. Pure) a alespoň něco do sbírky :) A popravdě,  byl jsem dost zasycen, takže oběd ani moc nepřipadal v úvahu. Navíc, kolegové ani nechtěli jít. Po snídani hodiny odbíjely skoro jedenáctou a my jsme konečně vyrazili do města. Kolem ortodoxní katedrály, symbolizující vliv Ruska na Lotyšsko, sochy svobody (hezčí než ta americká, možná protože není zprofanovaná) a dál do města.

Líbilo se mi tam, spousta uliček a zákoutí, uličky naprosto běžné bez suvenýrů, jen takové malé drobné obchůdky nebo ani ty ne. A pak samozřejmě ty hlavní ulice, kudy všichni projdou.

Objevili jsme hospodu, kde dělají litrové koktejly jen za 9 €, takže bylo téměř jednohlasně odsouhlaseno, že se sem večer stavíme. Bylo rozhodnuto, že navštívíme zámek, ale nevím jestli nevznikla chyba v navigaci, ale šli jsme na protějším nábřeží a došli jsme na konec a tam na nás čekal nějaký kanál. Ale byla tam cedule Riga, takže jsme se u ní vyfotili a alespoň máme důkaz, že jsme tam byli.

Jinak Riga, no, nemá toho k nabídnutí jako třeba Praha. Ale má svoje kouzlo taky. Jen angličtina asi tady není tak populární a hodně, opravdu hodně jsem slyšel ruštinu. Takže německy, nebo rusky. Samozřejmě, záleží dost na konkrétních místech, na těch nejexponovanějších je i ta angličtina. Trochu mě mrzí, že jsem neměl v ruce žádného průvodce nebo něco takovýho. Pocket guide je dobrý, ale nemá v sobě Rigu ani Tallinn. Sygic Travel má velmi kusé informace. Myslím si však, že na Rigu stačí jeden víkend, i když co jsem se tak dočetl, tak Sigulda stojí za vidění, možná kdyby bylo tepleji, vyrazili bychom k pláži (někteří chtěli). Takže, na Lotyšsko možná týden? Kdo ví, rozhodně bych se chtěl vrátit :) už jen protože z Prahy se lítá vrtulovým letadlem.

Odpoledne jsme strávili trapně v obchoďáku, avšak de facto jsme Rigu už celou prošli. Možná jsme něco minuli, možná jsme to neprošli dostatečně důkladně. Ale to bude tím, že jsme neměli nějaký podrobnější informace. Kdybychom mívali něco s sebou, asi by nám to trvalo déle. Ale taky bychom asi některé unudili.
V obchoďáku jsme doufali, že Baukie sežene botasky, ale bohužel marně. Dámy, ale i někteří pánové (Joël) byli unešení z nízkých cen, takže se nakupovalo. Naštěstí, pro mě tam nic nebylo (na mě to bylo příliš drahé). Takže jsme obtěžkáni taškami razili do hostelu. Já si v Rimi koupil dvě krabičky čajů (mohl bych víc, ale nechtělo se mi zas tak utrácet). Navíc, nebyl jsem si jistej tím, jak to poberu s sebou.

Z hostelu po asi hodince jsme vyrazili, že seženeme nějakou večeři. Chtěl jsem jít do lokální hospody vyzkoušet místní jídlo, ale byl jsem přehlasován a šli jsme do italské restaurace. Il Patio se jmenovala. Dávám ji 40 %, možná 50 %. Cena obstojná, ale pizza mě nějak nezaujala chuťově. Čtyřsýrovka sice není nějak chuťově výrazná, ale asi jsem čekal něco jiného. Místní pivo nebylo špatné, někde uprostřed mezi Budvarem (nejhorší) a Plzní (netvrdím že nejlepší, Medlešice jsou lepší). Ale přístup servírky byl hodně špatný. Kromě toho, čekali jsme dost dlouho i na pití. Po jídle jsme se rozhodli, že zaplatíme. Takže jsme se zeptali, jestli to můžeme rozdělit. "Ne, nelze, to jste měli říct když jste si objednali." "Jedině, kdybyste všichni platili kartou." Naštěstí, s tím nikdo neměl problém, takže jsme začali platit. Agnes nejdřív naúčtovala víc, takže zase musela řešit vrácení peněz na kartu a bylo vidět, že ji to štve. Mám pocit, že u mě si taky naúčtovala asi o 50 centů víc, možná i o euro. Ale jednak jsem to počítal nějak až potom, co jsme vyšli, navíc to mě z bídy nevytrhne. A ani jsem si nepamatoval přesný částky.

Hurá do baru, kde mají litrové koktejly. Bylo to jen o pár kroků vedle, a přístup obsluhy byl naprostým opakem. A živá hudba, prostě paráda. Takže jsem klidně místo 9 € tam nechal 10 €. A navíc, Mojito bylo skvělé. A ještě jedna pozitivní věc. Vysílali tam KHL. Slovan Bratislava v. Nižný Novgorod. Komu asi tak budu fandit? Jistěže Slovákům. Skóre když jsme přišli bylo 1:2 pro Rusy, ale Slovan to obrátil na konečných 6:4 v poslední třetině. Jen škoda, že to bylo bez komentáře, těžko jsem věděl, o co jde, co se tam řeší a tak. I v tý ruštině bych možná něčemu porozuměl. Další den ráno jsem dokonce zjistil, že vyloučili trenéra Slovanu ze střídačky. Toho jsem si ani nevšiml. Po vypití litru koktejlu námi všemi jsme se přesunuli ještě na karaoke, tam jsem teda už vysloveně trpěl. Únava, do toho hlasitá muzika, nic pro mně. Po tom jsme se navrátili do hostelu a během chvíle jsem usnul.

Další den ráno bylo smutné a ubrečené. Ale po tom co jsme vyšli ven tak se to začalo srovnávat. Našli jsme jinou pekárnu, tam jsme si sedli, já jsem si dal výjimečně cappucino (jiný kafe nepiju)a dvě taštičky se špekem. Nebyla to super snídaně, ale lepší než nic. Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny, skupina nakupovací a skupina jedoucí kamsi na zámek. Kupodivu jsem se přidal k nakupovací skupině, protože zámek mě moc nelákal. Asi zejména z toho důvodu, že jsem byl utahaný a v (u) obchodě si spíš sednu. Takže jsme prošli celej obchoďák v centru a pak objevili další, ale tam se muselo tramvají asi 20 minut. Ale tak proč ne, že. Navíc tam byl nějaký obchod ze kterého byli všichni naprosto unešeni, že tady je. Takže bylo rozhodnuto. Sehnat lístky je vždycky největší šém, naštěstí jsem něco málo četl, takže jsme našli automat a že chceme lístky na tramvaj. Hmm, klik, že tramvaj. Jenže tam bylo jen nějakých pět jízd a to není to co chceme, žejo. Takže zpátky, všechna doprava, 2 jízdy, 2.2 €. Fakt tolik? Tak jo.

Jízda škodováckou tramvají byla poměrně náročná, protože tramvaj byla prostě plná a ještě víc se plnila. Ale všichni jsme se vešli a nikdo mi na nohu nedupnul ani jsem o nic nepřišel. Mimochodem, v Rize jsem se cítil velice bezpečně, všude kupa policajtů, nebo i vojáků. Kdo ví, kolik jich bylo v civilu?

V Alfě jsme stihli navštívit asi jen čtyři obchody, mezi jinými také Zaru. Myslel jsem si, že je to obchod jen pro ženský, ale našel jsem tam ji chlapskou část a pak jsem uviděl červenou ceduli. Jo, nějaký slevy :) Kalhoty jen za 10 €? To je levnější než u vietnamců ve Třebový :D. Vyzkoušel jsem jedny, zdály se mi nějaké úzké. Hmm, slim fit. Nejsem zastáncem úzkých kalhot, takže jsem zkontroloval, jestli nemají větší, ale jen nepatrně. Měli, vyzkoušel jsem je a vzal jsem si je. Za tu cenu, značkový kalhoty? Proč ne.

Takže jsem si řekl, že alespoň něco jsem si taky koupil. Navíc jsou to světlý kalhoty, a já prostě v poslední době vyhledávám kalhoty jiné barvy než je klasická indigo džínová barva. Nevím, prostě se mi to zas tak nelíbí. Asi protože se jedná o tuze mainstream :D

Vrátili jsme se na hostel a vyrazili až dost pozdě shánět večeři. Z první hospody nás téměř vyrazili s tim, že nás je moc a že už nevaří, že je pozdě. Další nám řekla, že nemají pro tolik lidí místo. Ale doporučili nám restauraci vedle. Nevím, jestli jsme to pochopili správně, ale viděli jsme restauraci KID* (*not related to children) Joëlovi se nezdála drahá, tak jsme vstoupili. Začal jsem z toho být lehce nešťastný, že si přece nemůžu dovolit takhle drahý jídlo,... a tak,..

Servírka se nás ujala hned u vstupu a začala nás obsluhovat. Začínal jsem pojímat podezření, že se jedná o nóbl restaurant, a taky že to byl značně nóbl restaurant. Látkový ubrousky, naprosto vybrané chování obsluhy, a tak dále. Nikdo si z nás nedal předkrm, ale jídlo, hovězí líčka(nebo kotlety?) za 9,4 €? Zdálo se mi to hodně a taky že na moje poměry to hodně bylo. Ale tak jo, proč ne. Objednal jsem si k tomu pivo, někteří měli víno, zkrátka paráda. Will některé poučoval, jak degustovat víno. Parádní večer. Pak přišla nabídka desertů. Dal jsem si čokoládový fondant. Zase parádní jídlo. A ano, porce byly "luxusní", tedy malé, ale já jsem byl dost. Fakt, nekecám, bylo to natolik parádní, že já jsem neměl ani hlad. Za večer jsem utratil 18, 92 €, nechal jsem to na 20 €. Protože to byla zkrátka paráda. Ten večer jsme ještě vyjeli na skyline bar v Radison blu hotelu. Koktejl jsem nechěl, tak jsem i řekl, že vyzkouším Černý rižský balzám, ale bez ničeho, jen tak. Nic zas tak parádního to nebylo, ale vyzkoušený lokální produkt se počítá! A výhled stál za to. Z toho dne fotky nemám, jednak bylo ošklivo, při nákupech fotit nebudu a fotit v restauraci jídlo mi přišlo hodně hloupé. Z Radison blu jsme vypadli chvíli po zavíračce ve dvě ráno

Další den ráno jsme zašli jen na snídani a vyrazili jsme z hostelu na autobus který nás momentálně veze do Tallinnu. Cesta na autobusák byla veselá, ach ten orientační nesmysl mnohých z nás. Ale našli jsme to, takže je to dobrý a jedeme. Zbývá asi půl hodina cesty. S penězma jsem na tom hůř než jsem čekal, ale to nějak přežiju. Nevím jak, ale nějak určitě. Snad přijde to stýpko 13. září.