Všichni říkají, že hlavní je myslet a jednat pozitivně. Asi se mi to moc nedaří. Jsem zkrátka pesimista, občas něco mě potěší, pak jsem chvíli v pohodě. Tahle vlna optimismu se mě drží tak maximálně týden. Vím, že stejně pak někdy musím padnout na hubu.
Ale přece jen se něco našlo. Matiku 1 neumím, i když jsem celý víkend počítal. Ale mě prostě nedocházejí znalosti z nižšího gymplu. To pak těžko zvládnu derivace a integrály, že jo.
Ale tak k té pozitivní věci. Spočítal jsem si, že pokud nesplním M1 ani M2 a navíc, nemůžu splnit ani Základy Fyziky II, protože nemám zápočet z ZF1. Ale mám zápočet z ZF2.
Furt to není ta pozitivní věc. Tou pozitivní věcí je to, že pokud zvládnu všechno ostatní (a že toho není zas tak málo) tak stále budu mít 42 kreditů a dostanu se do druháku. Horší bude splnit tyhle předměty, protože mě patrně čekají až ve třeťáku. Bude to ještě mazec.
neděle 17. dubna 2016
pátek 15. dubna 2016
Přijímací řízení
Je asi jasné, že bez nějakého přijímacího řízení nemůžou vybrat ty nejlepší. Tuším, že to bylo v pátek. Přišel e-mail, že v pondělí je přijímací řízení pořádané Jazykovým Centrem. Takže víkend na to vypilovat angličtinu, samozřejmě jsem tomu moc nedal. Vlastně jsem si vzal učebnice z gymplu v neděli večer z půdy a položil vedle počítače a jen jsem je otevřel, abych zkontroloval, že tam jsou kondicionály. Respektive, otevřel jsem jen jednu z nich. Jo, bylo to tam. Ale, že bych se to nějak učil? Ne, další den jsem nasedl do vlaku a tam jsem to otevřel pořádně.
Aha jasně, to už jsem někde viděl, to jsme probírali a nikdy mi to nešlo. Hmm, tak to je takhle. . . Vzdal jsem to poměrně brzo, asi už v Chocni. Říkám si, že to nemůže být zas tak těžký, když mám maturitu z angličtiny za jedna. Ale nervy byly :)
Přijdu k učebně, tam už někdo byl (patrně, nepamatuji si). Koukám, z DFJP 12 lidí. Nikoho podle jména neznám až na Pavlínu Vágnerovou (ta, co mě přesvědčila k Finsku). Po chvíli jdeme dovnitř a Brebera (zase tuším) nám vysvětluje jak splnit test. Jednoduchý, moodle řešení. Nedokážu si představit psát to na papír. Na celý test bylo asi 40 minut, bylo to asi 30 otázek. Někde vybrat vhodné slovo, někde gramatika, někde právě ty kondicionály. Dvakrát zkontrolovat, zda mám všude odpovědi a po logické hodnotě = PRAVDA (jsem zblbej matikou) odesílám. Okamžitě se dozvídám realitu, 68 bodů ze 100. Bída. Čekal jsem to mnohem lepší. Vyjdu na chodbu a tam už čeká Pája, tak se mě ptá, kolik. Ona měla 72 bodů. Tak si říkám, zas tak zlý to není. Další kolegové postupně přicházejí a někteří mají i kolem 30 bodů (taky jedou). Následuje krátká přestávka, stěhujeme se o patro výše na rozhovor. Maturita oproti tomuhle byla hard core. Při rozhovoru se zeptali kam a proč chci vyjet, popis obrázků (vybrali mi nějaký motorkáře v krajině + letadlo co jsem si myslel, že je vlak). Takže jsem ještě vytáhnul "odbornou" technologii, tím jsem je potěšil a došlo na rozhovor s kolegyní co tam byla se mnou (diskuze nad dalšími obrázky). Takový obyčejný středoškolský rozhovor.
Potom to teda celé skončilo a čekal jsem na další mail. Asi jsem to bral ze všech příliš vážně, protože jsem byl v saku, snad i s kravatou.
V tentýž týden přišel e-mail, že začíná přijímací část pořádaná fakultou. Měl jsem potvrdit účast, ale zapomněl jsem na to. Naštěstí den (pondělí) před středou se ozvala fakultní koordinátorka, jestli se zúčastním. Takže jsem okamžitě odpověděl, že ano.
Fakutní část probíhala dost podobně jako ta na JC, s tím rozdílem, že se ptali více podrobně na výběr školy a měli tam i můj motivační dopis a předběžný learning agreement. Ptali se také na to, jestli jsem si volil předměty stejné nebo podobné jako na DFJP, popřípadě, jestli už jsem to řešil s vyučujícími. Všechno jsem jim popravdě odpovědel. Pak se mě česky zeptali, jestli mám zvolené jiné školy a proč. Zeptal jsem se, jestli můžu odpovědět anglicky a mohl jsem. Asi je to vyvedlo z míry.
Pak přišel e-mail, že potvrzují, že jsem DFJP podpořila výjezd, další den mi přišlo od univerzitní koordinátorky, že mě nominují do Finska a že mám obratem odpovědět, zda nominaci přijímám. Obratem jsem nereagoval, nejdříve jsem to nahlásil doma a pak další den jsem potvrdil nominaci.
JEDU!
Aha jasně, to už jsem někde viděl, to jsme probírali a nikdy mi to nešlo. Hmm, tak to je takhle. . . Vzdal jsem to poměrně brzo, asi už v Chocni. Říkám si, že to nemůže být zas tak těžký, když mám maturitu z angličtiny za jedna. Ale nervy byly :)
Přijdu k učebně, tam už někdo byl (patrně, nepamatuji si). Koukám, z DFJP 12 lidí. Nikoho podle jména neznám až na Pavlínu Vágnerovou (ta, co mě přesvědčila k Finsku). Po chvíli jdeme dovnitř a Brebera (zase tuším) nám vysvětluje jak splnit test. Jednoduchý, moodle řešení. Nedokážu si představit psát to na papír. Na celý test bylo asi 40 minut, bylo to asi 30 otázek. Někde vybrat vhodné slovo, někde gramatika, někde právě ty kondicionály. Dvakrát zkontrolovat, zda mám všude odpovědi a po logické hodnotě = PRAVDA (jsem zblbej matikou) odesílám. Okamžitě se dozvídám realitu, 68 bodů ze 100. Bída. Čekal jsem to mnohem lepší. Vyjdu na chodbu a tam už čeká Pája, tak se mě ptá, kolik. Ona měla 72 bodů. Tak si říkám, zas tak zlý to není. Další kolegové postupně přicházejí a někteří mají i kolem 30 bodů (taky jedou). Následuje krátká přestávka, stěhujeme se o patro výše na rozhovor. Maturita oproti tomuhle byla hard core. Při rozhovoru se zeptali kam a proč chci vyjet, popis obrázků (vybrali mi nějaký motorkáře v krajině + letadlo co jsem si myslel, že je vlak). Takže jsem ještě vytáhnul "odbornou" technologii, tím jsem je potěšil a došlo na rozhovor s kolegyní co tam byla se mnou (diskuze nad dalšími obrázky). Takový obyčejný středoškolský rozhovor.
Potom to teda celé skončilo a čekal jsem na další mail. Asi jsem to bral ze všech příliš vážně, protože jsem byl v saku, snad i s kravatou.
V tentýž týden přišel e-mail, že začíná přijímací část pořádaná fakultou. Měl jsem potvrdit účast, ale zapomněl jsem na to. Naštěstí den (pondělí) před středou se ozvala fakultní koordinátorka, jestli se zúčastním. Takže jsem okamžitě odpověděl, že ano.
Fakutní část probíhala dost podobně jako ta na JC, s tím rozdílem, že se ptali více podrobně na výběr školy a měli tam i můj motivační dopis a předběžný learning agreement. Ptali se také na to, jestli jsem si volil předměty stejné nebo podobné jako na DFJP, popřípadě, jestli už jsem to řešil s vyučujícími. Všechno jsem jim popravdě odpovědel. Pak se mě česky zeptali, jestli mám zvolené jiné školy a proč. Zeptal jsem se, jestli můžu odpovědět anglicky a mohl jsem. Asi je to vyvedlo z míry.
Pak přišel e-mail, že potvrzují, že jsem DFJP podpořila výjezd, další den mi přišlo od univerzitní koordinátorky, že mě nominují do Finska a že mám obratem odpovědět, zda nominaci přijímám. Obratem jsem nereagoval, nejdříve jsem to nahlásil doma a pak další den jsem potvrdil nominaci.
JEDU!
Kam vyjet?
Kam vyjet? To byla asi jedna z největších otázek kterou si člověk, který se chystá na Erasmus rozhodnout. Dopravka bohužel moc širokou nabídku nemá, natož pak logistické obory. Managment to má přece jen v tomhle lehčí. A taková filda s výukou angličtiny to má úplně snadný (pokud nepočítám rozhodovací paralýzu)
Již dříve zmiňovaná University of Huddersfield byla zajímavá, avšak vypadla ze seznamu partnerských univerzit. Proto je třeba pro každý akademický rok nutno zkontrolovat, jestli stále platí oboustranná smlouva mezi univerzitami.
Původně jsem chtěl do Norska, ale tam bohužel DFJP nemá žádnou partnerskou univerzitu, tak jsem pohlížel na sever. Pak všichni kdo mě znají, nemám rád taková tuctová místa, kam jezdí všichni. Proto jsem preferoval nějakou "exotiku". Bulharsko padlo na tom, že tam píší domečky a ty já jsem se nikdy neučil a to jsem riskovat nechtěl. Rumunsko by bylo špatně dostupné. A navíc stipendium jen 300 EUR, navíc bez zkušeností od ostatních?
Jo, to mě hodně pomohlo - zkušenosti od ostatních. Jak jsem již zmiňoval, byl jsem na Erasmus-dayi, takže to mě hodně nakoplo. Proto jsem se rozhodl patrně pro to Finsko, někdo tam byl, kdo studuje můj obor, navíc finská mentalita je hodně podobná té moji. Teda podle toho co jsem slyšel.
Výše stipendia se liší podle nákladů na život v dané zemi. Třeba 300 € mi ve Finsku bude sotva stačit na koleje a to ještě ty nejhorší. Očekávám platbu asi 250 € za koleje na měsíc a to je docela pálka. Taky nevím úplně co čekat, na univerzitu jezdím každý den vlakem (tohle taky píšu ve vlaku), takže neznám kolejní život. Ale vypadá to, že ve Finsku to funguje trochu jinak. Vypadá to, že to jsou byty zhruba 3+1, kde každý má vlastní pokoj a je společná kuchyň a soc. zařízení. Pokud by to bylo takhle, bylo by to fajn. Mít vlastní kamrlík, kam se může člověk kdykoli schovat a zároveň nějaké společné prostory, kde se můžu s někým sejít. No, vzhledem k tomu, že ubytování se rezervuje až v květnu, tak netuším na co se dostanu, ale snad to nebude za horentní sumy, které by mi zkrátili stýpko na ostatní věci na minimum.
Již dříve zmiňovaná University of Huddersfield byla zajímavá, avšak vypadla ze seznamu partnerských univerzit. Proto je třeba pro každý akademický rok nutno zkontrolovat, jestli stále platí oboustranná smlouva mezi univerzitami.
Původně jsem chtěl do Norska, ale tam bohužel DFJP nemá žádnou partnerskou univerzitu, tak jsem pohlížel na sever. Pak všichni kdo mě znají, nemám rád taková tuctová místa, kam jezdí všichni. Proto jsem preferoval nějakou "exotiku". Bulharsko padlo na tom, že tam píší domečky a ty já jsem se nikdy neučil a to jsem riskovat nechtěl. Rumunsko by bylo špatně dostupné. A navíc stipendium jen 300 EUR, navíc bez zkušeností od ostatních?
Jo, to mě hodně pomohlo - zkušenosti od ostatních. Jak jsem již zmiňoval, byl jsem na Erasmus-dayi, takže to mě hodně nakoplo. Proto jsem se rozhodl patrně pro to Finsko, někdo tam byl, kdo studuje můj obor, navíc finská mentalita je hodně podobná té moji. Teda podle toho co jsem slyšel.
Výše stipendia se liší podle nákladů na život v dané zemi. Třeba 300 € mi ve Finsku bude sotva stačit na koleje a to ještě ty nejhorší. Očekávám platbu asi 250 € za koleje na měsíc a to je docela pálka. Taky nevím úplně co čekat, na univerzitu jezdím každý den vlakem (tohle taky píšu ve vlaku), takže neznám kolejní život. Ale vypadá to, že ve Finsku to funguje trochu jinak. Vypadá to, že to jsou byty zhruba 3+1, kde každý má vlastní pokoj a je společná kuchyň a soc. zařízení. Pokud by to bylo takhle, bylo by to fajn. Mít vlastní kamrlík, kam se může člověk kdykoli schovat a zároveň nějaké společné prostory, kde se můžu s někým sejít. No, vzhledem k tomu, že ubytování se rezervuje až v květnu, tak netuším na co se dostanu, ale snad to nebude za horentní sumy, které by mi zkrátili stýpko na ostatní věci na minimum.
čtvrtek 14. dubna 2016
Předpříprava
Takže je rozhodnuto, primárně do Finska; druhou možností je Slovinsko. Jak to říct rodičům bude asi trochu oříšek. Táta byl a je asi do teď trochu proti, mamce se to taky nelíbilo. Já jsem se na to taky vysloveně příliš netěšil. Je to náročný jak finančně, tak i organizačně, nemluvě o zodpovědosti.
Koukám na ten první formulář. Nebyl nijak složitý, tak si dávám ještě pár dní a rozmyšlenou. Mezitím napíšu "motivační dopis" (špatné závorky); všechno samozřejmě v angličtině. Poprvé se také setkávám s termínem Learning agreement, což znamená studijní smlouva. Poprvé píšu do Finska, jejich systém je nepřehledný jak samotný termín logistika. Obratem přišla odpověď, že všechny předměty tam vypsané jsou předměty bakalářské, což mi při překladu vůbec nedávalo smysl. Výběr byl poměrně široký, avšak vybrat něco, co by mi mohli uznat i u nás byl problém.
Motivační dopis jsem napsal, chvíli váhám, jestli ho poslat Mgr. Pavle Pecháčkové na kontrolu. Nakonec jsem se rozhodl, že to pošlu. To, že odpověděla mě potěšilo, ale už bylo po termínu, takže jsem ji poprosil jestli by mi to mohla zkontrolovat i tak. Na to jsem již odpověď nedostal.
Ve formuláři jsem vyplnil jméno, fakultu, a seznam tří škol podle priority. Fakt formulář vyplněný za pár minut, horší to bylo s tou předběžnou smlouvou a motivačním dopise. Nejhorší bylo to, že jsem nevěděl pořádně jak má vypadat a jaký má náležitosti. Naštěstí jsem to řešil s Thorem (výměnný kamarád z Norska) a ten mi to schválil s tím, že to vypadá dobře. Odeslal jsem formulář a věděl jsem, že skoro není cesty zpět. Pro ty, kteří se chystají z UPCE, formulář je na intranetu, trošku schovaný v liště nahoře.
Koukám na ten první formulář. Nebyl nijak složitý, tak si dávám ještě pár dní a rozmyšlenou. Mezitím napíšu "motivační dopis" (špatné závorky); všechno samozřejmě v angličtině. Poprvé se také setkávám s termínem Learning agreement, což znamená studijní smlouva. Poprvé píšu do Finska, jejich systém je nepřehledný jak samotný termín logistika. Obratem přišla odpověď, že všechny předměty tam vypsané jsou předměty bakalářské, což mi při překladu vůbec nedávalo smysl. Výběr byl poměrně široký, avšak vybrat něco, co by mi mohli uznat i u nás byl problém.
Motivační dopis jsem napsal, chvíli váhám, jestli ho poslat Mgr. Pavle Pecháčkové na kontrolu. Nakonec jsem se rozhodl, že to pošlu. To, že odpověděla mě potěšilo, ale už bylo po termínu, takže jsem ji poprosil jestli by mi to mohla zkontrolovat i tak. Na to jsem již odpověď nedostal.
Ve formuláři jsem vyplnil jméno, fakultu, a seznam tří škol podle priority. Fakt formulář vyplněný za pár minut, horší to bylo s tou předběžnou smlouvou a motivačním dopise. Nejhorší bylo to, že jsem nevěděl pořádně jak má vypadat a jaký má náležitosti. Naštěstí jsem to řešil s Thorem (výměnný kamarád z Norska) a ten mi to schválil s tím, že to vypadá dobře. Odeslal jsem formulář a věděl jsem, že skoro není cesty zpět. Pro ty, kteří se chystají z UPCE, formulář je na intranetu, trošku schovaný v liště nahoře.
Erasmus day
Letní semestr, Fyzika nesplněna. Matika 1 mě ještě čeká (v pondělí; čtyři dny). Řešení Erasmu v plném proudu.
Ale to jsem teď nechtěl psát. Teď bych chtěl psát o tom, jak jsem se rozhodl.
Byla středa 2. března. Měl jsem po cvičení z PHOGP a následně po cvičení z fyziky II. To, že nemám fyziku I neznamená, že se nemůžu pokusit alespoň o zápočet z fyziky II.
Po obědě jsem přemýšlel, zda vyrazit na tělocvik, který mi měl začít něco přes hodinu. Jednak se mi tam nechtělo, druhak všude ležely pozvánky na Erasmus day. Říkal jsem si, že z menzy do na chemičárnu není zas tak daleko a že se tam alespoň mrknu. Jistě, už jsem si před tím zkontroloval, jaký školy pro mě připadají v úvahu a kam bych patrně chtěl. Bylo to Finsko (Jyvaskyla), Slovinsko (Lublaňská univerzita v Portorož) a poslední místečko buď trapně Žilina, nebo méně trapně Wroclaw(asi bych občas zajel domů nebo alespoň do Machova) Huddersfield vypadl z databáze, něco jsem zaslechl, že od nás tam nikdo nejel. Pak tedy bylo nejvýš to Finsko
Nejdřív jsem navštívil stánek kolem Finska. Krásně zpracovaný, a někteří kolegové se již na něco občas zeptali. Vyslechl jsem si, jak je to tam fajn a spoustu důležitých i méně důležitých informací. To všechno mě čím dál tím víc motivovalo vyjet právě tam. Najednou jsem zkontroloval čas a zjistil jsem, že mi moc času už nezbývá a už jsem měl jednu absenci na TV, tak jsem si říkal, že to nebudu pokoušet a zkusím ještě kouknout jinam. Bohužel, ačkoliv kolegyně u Slovinska byla velice sdílná a ochotná, nevěděla si se mnou moc rady, jelikož byla z fildy (nic proti) a já jsem z dopravky. Nicméně taky něco poradila a řekla. Kolegové z Finska byli právě z dopravky, takže se dalo jednat o tom, jak odborné to tam je. Kolegyně mi napsala svoje jméno, že kdybych se chtěl na něco zeptat, tak mohu přes Facebook. (Už jsem se na ledasco zeptal a jede letos znova, takže se možná navštívíme)
Tělák jsem jakžtakž přežil, ale už si nepamatuju zda jsem byl na přednášce z Officů nebo ne.
Po tomhle jsem byl hodně přesvědčen, že vycestovat je dobrý nápad. Mimochodem, jedna z důležitých rad byla, že vycestovat na sever v zimním semestru, byť to zní nesmyslně.
Ale to jsem teď nechtěl psát. Teď bych chtěl psát o tom, jak jsem se rozhodl.
Byla středa 2. března. Měl jsem po cvičení z PHOGP a následně po cvičení z fyziky II. To, že nemám fyziku I neznamená, že se nemůžu pokusit alespoň o zápočet z fyziky II.
Po obědě jsem přemýšlel, zda vyrazit na tělocvik, který mi měl začít něco přes hodinu. Jednak se mi tam nechtělo, druhak všude ležely pozvánky na Erasmus day. Říkal jsem si, že z menzy do na chemičárnu není zas tak daleko a že se tam alespoň mrknu. Jistě, už jsem si před tím zkontroloval, jaký školy pro mě připadají v úvahu a kam bych patrně chtěl. Bylo to Finsko (Jyvaskyla), Slovinsko (Lublaňská univerzita v Portorož) a poslední místečko buď trapně Žilina, nebo méně trapně Wroclaw(asi bych občas zajel domů nebo alespoň do Machova) Huddersfield vypadl z databáze, něco jsem zaslechl, že od nás tam nikdo nejel. Pak tedy bylo nejvýš to Finsko
Nejdřív jsem navštívil stánek kolem Finska. Krásně zpracovaný, a někteří kolegové se již na něco občas zeptali. Vyslechl jsem si, jak je to tam fajn a spoustu důležitých i méně důležitých informací. To všechno mě čím dál tím víc motivovalo vyjet právě tam. Najednou jsem zkontroloval čas a zjistil jsem, že mi moc času už nezbývá a už jsem měl jednu absenci na TV, tak jsem si říkal, že to nebudu pokoušet a zkusím ještě kouknout jinam. Bohužel, ačkoliv kolegyně u Slovinska byla velice sdílná a ochotná, nevěděla si se mnou moc rady, jelikož byla z fildy (nic proti) a já jsem z dopravky. Nicméně taky něco poradila a řekla. Kolegové z Finska byli právě z dopravky, takže se dalo jednat o tom, jak odborné to tam je. Kolegyně mi napsala svoje jméno, že kdybych se chtěl na něco zeptat, tak mohu přes Facebook. (Už jsem se na ledasco zeptal a jede letos znova, takže se možná navštívíme)
Tělák jsem jakžtakž přežil, ale už si nepamatuju zda jsem byl na přednášce z Officů nebo ne.
Po tomhle jsem byl hodně přesvědčen, že vycestovat je dobrý nápad. Mimochodem, jedna z důležitých rad byla, že vycestovat na sever v zimním semestru, byť to zní nesmyslně.
Jak to celé začalo?
Začalo to už příjímacím řízením. Jasně, de facto žádné neproběhlo. Buď mě vezmou, nebo ne. Prošvihl jsem termín přihlášek na jiné školy (teda jen na jednu). Přijali mě tedy na DFJP, Univerzita Pardubice a mohlo to začít.
Už jsem i na Erasmus+ myslel. Nebudu lhát, už jsem sondoval, kam se dá vyjet. University of Huddersfield, to zní zajímavě. Pak možná někam na sever? Kdo ví?
Začal akademický rok, před tím byl zápis, ale to byla nuda. Trochu nervózní jsem byl i na zápise, pak zase měsíc nic ještě nebylo. Mezitím jsem byl v Budapešti, sám, jen s kontaktem na Herbala. Bez toho by mě ani mamka nepustila. Jo, a zrovna vrcholila uprchlická krize; nejvíc jich bylo právě na Keleti. Němci a Rakušáci uzavřeli hranice. Fotky s nimi nemám, neměl jsem tu odvahu. Fotky z Budapešti tu pak nasdílím, až je proberu a přidám popisky.
Akademický rok začal v úterý, už předtím jsem vyzkoušel studentský e-mail. Nebyl jsem si jistý, jestli náhodou výuka nebude i ve státní svátek. Byl na STAGu trochu chaos. Nebyla.
Rozvrh jsem si skoro neměnil, nikoho neznám, nebudu to riskovat. Jediná změna, přidal jsem si němčinu. A1 po několika letech studia němčiny. Nevěřil jsem si a bylo to dobře.
Začali jsme matikou, na mobilu bude někde fotka. Jehlička, takový starší muž, přivítal nás na univerzitě, vysvětlil pár základních věcí kolem studia a začal s matematikou. Výroková logika, to by mi mohlo jít (ironií je, že zkoušku ještě nemám)
Nebudu zabíhat do detailů prvního akademického roku, o tom tenhle blog být nemá.
Už jsem i na Erasmus+ myslel. Nebudu lhát, už jsem sondoval, kam se dá vyjet. University of Huddersfield, to zní zajímavě. Pak možná někam na sever? Kdo ví?
Začal akademický rok, před tím byl zápis, ale to byla nuda. Trochu nervózní jsem byl i na zápise, pak zase měsíc nic ještě nebylo. Mezitím jsem byl v Budapešti, sám, jen s kontaktem na Herbala. Bez toho by mě ani mamka nepustila. Jo, a zrovna vrcholila uprchlická krize; nejvíc jich bylo právě na Keleti. Němci a Rakušáci uzavřeli hranice. Fotky s nimi nemám, neměl jsem tu odvahu. Fotky z Budapešti tu pak nasdílím, až je proberu a přidám popisky.
Akademický rok začal v úterý, už předtím jsem vyzkoušel studentský e-mail. Nebyl jsem si jistý, jestli náhodou výuka nebude i ve státní svátek. Byl na STAGu trochu chaos. Nebyla.
Rozvrh jsem si skoro neměnil, nikoho neznám, nebudu to riskovat. Jediná změna, přidal jsem si němčinu. A1 po několika letech studia němčiny. Nevěřil jsem si a bylo to dobře.
Začali jsme matikou, na mobilu bude někde fotka. Jehlička, takový starší muž, přivítal nás na univerzitě, vysvětlil pár základních věcí kolem studia a začal s matematikou. Výroková logika, to by mi mohlo jít (ironií je, že zkoušku ještě nemám)
Nebudu zabíhat do detailů prvního akademického roku, o tom tenhle blog být nemá.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)