V dalších dnech jsme vždycky něco měli. Ve škole jsme byli prakticky hotovi, tak jsme s kolegy začali podnikat i jiné aktivity.
Například ve středu jsme byli pozváni na boloňské špagety. No uznejte, dá se tohle nějak rozumně odmítnout? Nedá. Takže jsme snědli špagety a začali jsme plánovat, co dál. Příští týden máme celý volný, to by chtělo nějak využít. Tak jsme se rozhodli, že ho strávíme mimo město. Co mimo město, ale mimo Finsko. Ano, rozhodli jsme se, že strávíme 3 noci v Rize a 3 noci v Tallinnu. Ano, v tomto, částěčně nepochopitelném pořadí. (toto píšu z trajektu Helsinki-Tallinn)
Ve čtvrtek jsem zůstal večer doma, protože jsem byl unavený a taky si nemůžu dovolit každý večer jíst někde mimo. Nebo to bylo jinak? Kdo ví, nic si nepamatuju. Ale není to kvůli alkoholu, je to spíš kvůli mnohým zážitkům a mozek prostě méně podstatné věci vypouští. Ale cestu do školy už zvládám bez toho abych se ztratil.
V pátek bylo dopoledne volné a odpolko byl piknik od JAMKO. Něco jsem pokoupil, abychom s kolegama měl co jíst. A pivo jsem koupil. Sice asi jedno z nejdražších (nejdražší finské) a pravda, nešlo na odbyt, protože si ostatní vzali svoje. Ale čokopiškoty a chipsy byly jezeny. Měl jsem možnost vyzkoušet saunu, ale nevyužil jsem toho. Bylo dost chladno, nějak se mi nechtělo experimentovat a po sauně skočit do jezera. I když, asi je to úžasnej zážitek. Možná jsem o něco i přišel. Večer jsme byli u Wilfrieda, zatím má byt jen sám pro sebe, takže jsme tam hráli různé hospodské hry (autobus a ještě něco). Trošku jsem se v sobě zklamal, že jsem nepřestal pít dřív. Né že by byl problém s tím, že bych byl ožralej, ale přece jen jsem pil víc jak dost. A jízda s Agnes na kolech byla veselá v tom, že jsme byli oba unavení.
Sobota byla pohodářská, nikdo nic nechtěl, jen přijel třetí obyvatel našeho bytu. Španěl Pablo. Typickej Španěl, hodně toho namluvil. Ale jinak v pohodě. Vysvětlil jsem mu pár základních pravidel, něco navrhl on, doporučil jsem mu půjčit si kolo...
Odpoledne jsem nakoupil na cestu na jih a pak vyrazil s Agnes do centra kde jsme se setkali s Joëlem a Němkami (Linda a Sina, tuším). Joël potřeboval batoh, já jsem myslel že nic nepotřebuju. Ale měli tam pláštěnky. Takže jsem chvíli koumal, jakou barvu zvolit. Požádal jsem o pomoc Agnes a Joëla, oba mi chvíli chtěli vnutit červenou (ta se mi nelíbila) a nebo černou. Pak jsme chvíli koumali mezi rozdílem pláštěnky za 10 € nebo 15 €. Ta za 10 € nám přišla taková fakt jak igelitový pytel, ta za 15 € byla pevnější. Tak jsem vzal tu dražší. Večer, když jsem se balil tak jsem ji vyzkoušel. Rozdíl byl i v tom, že tato dražší byla sbalitelná do sebe a celkově více kryla. Byla až ke krku, kapuce zakrývala celou hlavu, prostě paráda. A je to teda spíš pončo, než klasická česká pláštěnka s rukávama a igelit.
Teď právě tedy míříme do Rigy, momentálně jsme na trajektu. Většina z nás má knížku, takže si čteme, nebo prostě nic neřešíme, užíváme si cestu. Z venkovní paluby jsme přešli do vnitřní, byla tam zkrátka zima.
Žádné komentáře:
Okomentovat