Takže, kde že jsme to skončili? Očividně na cestě do Helsinek. Vlak, který spíš připomíná metro přijel načas. Fotku nemám, na to jsem byl ještě příliš unavený a navíc se mi foťák nechtělo vytahovat ven. Se svými zavazadly zaberu celou čtyřsedačku. Což o to, ze začátku to problém není, lidí je pramálo. Ale s tím, jak se blížíme k centru, lidí začne přibývat. Ale nikdo se za celou dobu neozval, takže v klidu jsem dojel až na hlavní nádraží. Samotná jízdenka jedním směrem by mě vyšla na 5,5 €, přičemž já si koupil celodenní za 12 €. Myslím si, že je to rozhodně fajn. Je to dost, ale nemusím řešit transport po městě. Přece jen, jsem dost unavený a že by se mi nějak chtělo chodit, to ne.
Prvním úkolem po příjezdu bylo najít úschovnu zavazadel. Věděl jsem, že tam je, ale nevěděl jsem kde. Piktogramy však jsou naprosto jasné, jen kdyby nevedly ještě do zamčených dveří :D Ale po chvíli nacházím v suterénu skříňky na zavazadla. Hmm, 6 € za tu největší na 24 h? Ale já nemám drobné. Ale před vchodem je nějaká krabička. Chvíli ji zkoumám, patrně je to měnička. Všechno je napsáno finsky a švédsky. Myslel jsem, že švédštinu přečtu a pochopím, o co se jedná. Nikoliv. Tak jsem do toho zkusil strčit dvacetieurovku, a hned mi vypadly drobné. Fajn, mám drobný. Naházím šest euro do skříňky, zavřu tam jak krosnu tak kufr (fakt velká skříňka, i batoh by se tam vešel). Zamknu a ověřuji, zda se tam nikdo nedostane. Nedostane.
Hurá zapnout mapy a najít nějakej obchod. Jenže, najděte si ve Finsku obchod, který otevírá v sobotu hned po ránu. Ve Finsku mají patrně nějaký zákon "na ochranu prodavaček", protože prostě obchody otevírají dost pozdě. Ale přece jen jsem nějaký našel. Sice je přes celé město, ale to se zmákne. Střídám navigaci s aplikací na jízdní řády, zjišťuji, že autobus jede od zastávky kde právě stojím. A už ho i vidím. Nastoupím, řidiče vůbec nezajímá jízdenka, tak si jdu sednout. Po chvíli vyrážíme. Všechny zastávky jsou na znamení. Což znamená, že na každém sloupu v kabině je tlačítko stop. A z venku se musí na autobus mávnout (odpozorováno v Helsinkách).
Vodu jsem si teda úspěšně koupil. Asi za 2 €. Drahá jak svině, a navíc nějaká siřičitá. Ale pít se to dá, jen si člověk musí zvyknout. A hurá na Senátorské náměstí, kde začíná můj audio průvodce. Mám ho ve sluchátkách, ale vůbec nevnímám, co na mě anglicky mluví. Asi to mám jen pro to, abych si to prošel, a hlavně neztratil se. V devět ráno je ještě poměrně málo lidstva, ale začíná to přijíždět. A z toho je hafo Asiatů. Nic proti nim, ale fotit se u každý kostky na náměstí je přece jen trochu moc (trochu moc přeháním). Prošel jsem Helsinki, a skončil jsem zase na nádraží. Mezitím jsem se i na trhu naobědval, 10 € za oběd je v Helsinkách hodně laciný. Běžně menu za dvojnásobek i víc. Sušené ryby solí s různě upravenými bramborami. Trošku je to hloupé, mám spoustu času (4 hodiny), určitě bych ještě něco stihl projít, ae nechce se mi. Není si moc kde sednout, všude spousta lidí. Nakonec objevím pokladny s čekárnou. To vypadá moc fajn. A fajn gauč, přímo před modelovou železnicí. S tou si hrají zejména děti, ale to je fuk. Pospávám na nádraží, naštěstí nejsem jediný, ještě jedna paní pospává taky. A na bezdomovkyni nevypadala. Všude je strašně moc lidí, cejtím se nesvůj. Zaplatit € za záchod je přece jen dost. Ale musím, tak musím. Nic extra to teda fakt není, navíc hluční a podle všeho ožralí Rusové tomu moc nepřidají.
Hodinu před odjezdem vlaku si sedám na nástupiště - to vím už od tý doby co je vlak vypsán na tabuli (SŽDC se může učit). Sedím na perónu a pozoruju okolí. Jó, vlaky tu jezdí jiné, tak je i na co koukat. Hodně jednotek, málo klasických souprav. Dokonce i pendolino přijelo. Pozoruji i jiné technické vybavení dráhy jako jsou například zarážedla, ty očividně fungují na jiném principu než naše. Můj vlak přijíždí asi 10 minut před odjezdem, je patrový. To vím, protože jsem si koupil lístek do patra. Jsem blbec, protože mám zavazadla a fakt mě nenapadlo, že to bude tak vysoko :D Ale zase je dobrý výhled. Chci dát bagáž nad sebe, jenže ouha, vejde se tam jen kufr a batoh. Foťák visí na krku, takže ho nechávám na sedačce, krosna sedí vedle mě a kufr s batohem je nade mnou. Vlak se pomaličku plní, ale ne moc. Zprvu stavíme na každé zastávce, je to pochopitelné, jsme stále v Helsinkách. Informační systém nic moc, ukazuje jen konečnou stanici a rychlost. A pak když je hlášení tak ho zobrazí ve finštině a švédštině. Hlášení proběhne i v angličtině, ale nezobrazí se. Ne že by nebylo na co koukat, ale nic extra to není. Občas něco zajímavého se objeví. Snažím se spát, ale vzhledem k tomu, že je tu wi-fi, spíš komunikuji s domovem. A v Tampere nás rozdělují, takže dlouho tam čekáme. Průběžně mezitím pospávám, ale je to furt stejná písnička jako na letišti. Moc se nedá. Navíc chytneme za Jämsä výluku (nejspíš, hlášení bylo jen finsky), takže jedeme pomalu. Alespoň se dá fotit a možná z těch fotek i něco málo bude. Jinak, vlak si to valil 160 km/h většinu cesty, chvíli i 170 km/h.
Asi s desetiminutovým zpožděním přijíždíme. Z vlaku vystupuji jako poslední, hned se shledáme s tutorkou a tutorem jiné party. Vyrážíme směr autobus, moje zavazadla jsou najednou hnusně těžká, navíc kufr vypadá že má nejlepší léta za sebou a nechce se mu moc jet. Autobus nám přesně ujel, nevadí, za 20 minut jede další. Mezitím si připravuji 3 € za jednu cestu. Zatraceně hodně na MHD :D
Moc toho nenamluvím, jsem šíleně unavenej. Taška přežití je fakt jen k přežití, ale lepší než táhnout s sebou deku a polštář a tyhle věci. Hrnek má bohužel uražený ucho, ale pít se z něj dá. Vybalím se (základní věci), seznámím se s kolegou (Janis, Němec) a připravim se na spánek. Ještě předám dárek tutorce (čokoláda s fotkami z České Třebové). Mám toho fakt plný zuby, takže vážně jdu zalehnout (už je taky 22 hodin).
Příště o prvních dnech, možná o celém týdnu. Ale až odpoledne (snad). Fotky budou taky až odpoledne.
Žádné komentáře:
Okomentovat